„Dospělí mají děti poslouchat a brát je vážně.“ Tahle věta stojí v článku 12 dětské verze Úmluvy o právech dítěte, kterou vydává UNICEF. Je to dobrá zkouška pro každou omalovánku v tomhle článku.
Mezinárodní den práv dítěte 20. listopadu připomíná den, kdy byla úmluva přijata, jak vysvětluje OSN. Stalo se to v roce 1989 a od té doby se z ní stala nejvíce ratifikovaná smlouva o lidských právech v historii. Letos tento den připadá na pátek.
Smlouva zní jako něco pro právníky. Pro pětileté dítě se ale rychle zmenší na něco hmatatelného: mám jméno. Chodím do školy. Smím si hrát. Někdo mě poslouchá. Mám bezpečný domov. Tady je tedy jeden obyčejný školní den, zastávka po zastávce, na každé zastávce jedno právo a omalovánka k němu.
U dveří třídy: jméno
Den začíná u věšáku, nad kterým je jméno tvého dítěte. Článek 7 říká, že děti musí být po narození zapsány a dostat jméno, které stát úředně uznává. Jméno je první právo, které dítě vlastní, aniž by o tom vědělo.
Na téhle omalovánce zůstává transparent schválně prázdný. Tvoje dítě na něj napíše své jméno, tak velké, jak chce, a pak vybarví obě děti, které ho drží. Pokud ještě neumí psát, napiš mu písmena slabě tužkou a ono je obtáhne.

U lavice: škola
Článek 28 říká, že každé dítě má právo na vzdělání a že základní vzdělání má být zdarma. Pro dítě v prvních školních letech je to nejsamozřejmější právo ze všech. Právě proto stojí za to říct ho nahlas.
Tři omalovánky ukazují školní ráno v předmětech: školní batoh se zapnutými kapsami, lavici s otevřenou knihou a řadou pastelek a řadu přihrádek, kde každá taška visí pod svým vlastním prázdným štítkem. Ta poslední vede zpátky ke jménu, protože tvoje dítě může na štítky napsat jména spolužáků.
Zeptej se ho při vybarvování: co ses dnes naučil, co jsi včera nevěděl? I malé odpovědi se počítají.
Na dvoře a u stojanu: hra
Článek 31 mají děti nejradši, když o něm uslyší. Každé dítě má právo odpočívat, relaxovat, hrát si a účastnit se kulturních a tvořivých činností. Hra má v úmluvě své vlastní místo, pár článků za školou.
První omalovánka je hřiště v listopadu: holé stromy, listí na zemi, jedno dítě na skluzavce, jedno na houpačce a jedno, které čeká u žebříku, až na něj přijde řada. Druhá ukazuje dvě děti, které na malířském stojanu malují dům. Tvoření se počítá taky a úmluva to říká.
Nech dítě vybrat, čím začne. Vybírání k hraní patří.
U kuchyňské linky: být vyslechnut
Z článku 12 pochází věta ze začátku: děti mají právo svobodně říkat svůj názor na věci, které se jich týkají, a dospělí je mají poslouchat. V rodině to málokdy znamená hlasování. Znamená to kleknout si, když dítě přijde s obrázkem a chce ti o něm vyprávět.

Tohle právo ti dítě může hned vrátit. Až bude omalovánka hotová, jsi na řadě ty: sednout si a vyslechnout celý její příběh. Pokud nevíš, co říct, v našem článku o tom, co říct, když ti dítě ukáže hotovou omalovánku, najdeš pár vět, které fungují líp než rychlé „hezké“.
Zpátky doma pod rozsvíceným oknem: bezpečný domov
Článek 27 dává dětem právo na jídlo, oblečení a bezpečné místo k životu. V listopadu to právo vypadá jako malý domek s jedním teplým oknem, kabátem na háčku, botami u dveří a zítřejší snídaní, která už čeká na stole.
Nech dítě vybarvit okno barvou, jakou pro něj má domov. Žlutá je jen jedna z odpovědí.
Co dalšího bys chtěl vybarvit?
Vyber nebo napiš nápad — otevře se v nové záložce.
Ve třídě 20. listopadu: jedno právo pro každé dítě
Ve skupině je nejlepší omalovánky rozdělit. Každé dítě dostane jedno právo a jednu omalovánku, vybarví ji a pak jednou větou řekne třídě, co na ní je: „Mám jméno.“ „Smím si hrát.“ „Někdo mě poslouchá.“ S pěti omalovánkami se třída rozdělí do pěti malých skupin a z hotových listů vznikne nástěnka, která se vysvětlí sama. Další nápady na omalovánky s jasným úkolem ve škole najdeš v našem článku o vybarvování ve třídě.
Doma to funguje obráceně: jedno dítě, pět omalovánek, každý večer jedna v týdnu 20. listopadu.











