„Jak dělá kravička?“
„Búúú.“
„A kohout?“
„Bú.“
Jestli se tohle právě odehrává u vašeho kuchyňského stolu, je všechno v pořádku. Tvoje dítě dává každému zvířeti ten zvuk, který už jeho pusa umí. Tyhle omalovánky zvířátek z farmy jsou seřazené přesně tak: od zvuku, který většina dětí řekne jako první, po ten, který obvykle přijde nakonec. Vytiskni je v tomhle pořadí a každý list počká na den, kdy se jeho zvuk objeví.
Bú přijde první, protože stačí rty
Rty k sobě, zabručet, rty od sebe. To je celá kráva. Hlásky, které tvoříme oběma rty, tedy m, p a b, patří k prvním, které dítě vysloví zřetelně. Logopedická tabulka britské zdravotní služby NHS uvádí m, p a w jako obvyklé mezi dvěma a dvěma a půl lety (Kent Community Health NHS Foundation Trust). Proto kráva vyhrává tak brzy a proto chvíli dělá bú každé zvíře na statku.
Kráva tedy jde navrch hromádky. Jedna kráva zrovna bučí s pusou dokořán, druhá je máma, která v slámě olizuje své tele. To je klidnější list na večer.
Nech dítě u vybarvování skvrn bučet. Velké skvrny, velké bú.
Bé je další hláska ze rtů
I b ve „bé“ vzniká na rtech a stejná tabulka ho klade zhruba do dvou a půl let. Spousta dětí řekne „bé“ dřív než „ovečka“ a je to tak v pořádku. Zvuk je zatím to slovo.
Jehňátko na tomhle listu má otevřenou pusu a dívá se nahoru na mámu. Zeptej se dítěte, která z nich zrovna říká bé. Špatná odpověď neexistuje: některé děti rozhodnou, že mluví velká ovce, jiné, že malé jehně, a jiné nechají mluvit obě najednou.
Kvák a kokodák potřebují zadní část jazyka
Teď to přituhne. K v „kvák“ a „kokodák“ se tvoří úplně vzadu v puse, kde malé dítě skoro nic nevidí ani necítí. V tabulce NHS se k a g objevují až v pásmu od tří let. Do té doby spousta dětí říká kachně „tvák“ a slepici „totodák“. Ve dvou letech je obojí normální.
Tady je na statku nejvíc drůbeže, takže tahle část dostane tři listy: kachní mámu s kachňátky na rybníku, tři slepice, které skáčou přes švihadlo, a slepici sedící na vejcích, zpod jejíhož křídla vykukují dvě kuřátka.
„Tvák“ nemusíš opravovat. Řekni jednou „kvák“, zatímco vybarvíš kachně zobák na oranžovo, a pokračujte.
Kykyryký přijde nakonec
Kohout je na statku nejtěžší zvíře na vyslovení. Čtyři slabiky, uprostřed r a třikrát k, které se tvoří vzadu. Proto mu to často jde správně až jako poslednímu, a v tom je ta legrace: tříleté dítě, které konečně řekne celé kykyryký, je pořádně hrdé.
Navíc kohout v každém jazyce kokrhá jinak. Anglické dítě řekne „cock-a-doodle-doo“, německé „kikeriki“, francouzské „cocorico“, španělské „quiquiriquí“ a maďarské „kukurikú“ (Omniglot). Jestli se u vás doma mluví dvěma jazyky, tvoje dítě má možná dva kohouty, a oba mají pravdu.
Druhý list je celý statek najednou: krávy, kůň, slepice a pár králíků. Nech si ho na konec, až dítě bude znát dost zvuků, aby ho zaplnilo.
Co dalšího bys chtěl vybarvit?
Vyber nebo napiš nápad — otevře se v nové záložce.
Hra na zvířecí zvuky u stolu
Takhle se z listů stane hra, která vydrží déle než jedno odpoledne:
- 1Vytiskni listy v pořadí, jak jdou výše, a dej je na hromádku, krávu navrch.
- 2Udělej zvuk zvířete navrchu a nech dítě najít správný list.
- 3Dítě vybarvuje a vy oba u toho děláte ten zvuk. Legrační hlasy vítány.
- 4Když zvuk sám od sebe vyjde zřetelně, list putuje na ledničku a přijde na řadu další.
Za pár týdnů ukáže lednička, v jakém pořadí se tvoje dítě naučilo statek. Jestli pak budete chtít další zvířata, naše cesta po přírodních prostředích ke Světovému dni zvířat vede ze statku až do džungle a do moře.
Zbývá otázka, kterou kladou všichni rodiče: co když moje dítě ve dvou a půl letech pořád říká na všechno bú? Pak máš dítě, které má rádo krávy, a celou hromádku listů, které ještě čekají.
