Popros dítě, ať ti popíše svého robota. Barvu neuslyšíš. Dostaneš úkol: uklízí můj pokoj, venčí psa, létá se mnou do školy. Vzhled přijde až potom. Přesně proto robot omalovánky fungují tak dobře. Nakreslený robot je schválně jen napůl hotový. Čáry určují tvar. K čemu která součástka slouží, rozhodne dítě. A barvou to rozhodnutí zapíše.
Tahle stránka je proto malý návod na stavbu. Čtyři kroky, stejné jako u opravdového konstruktéra: vybrat podvozek, dát robotovi práci, zapojit barvy, zapnout. Cestou čekají omalovánky z naší robotí sbírky. Celá kolekce stojí na konci.
Krok 1: Vyber podvozek
Podvozek je tělo. A tělo určí povahu dřív, než se na stole objeví první pastelka. Kola znamenají rychlost. Pásy vzkazují: mě nic nezastaví. Dvě nohy působí skoro lidsky a vrtule volají: chyť si mě. Hranatí roboti vypadají jako věrné staré stroje. Kulatí jako novinka, co si o sobě dost myslí.
Tady také vybíráš stránku podle dítěte. Menším stavitelům sedí velké plochy a málo dílů. Ujetá čára tam nic nezkazí. Větší si najdou nýty, budíky a kabely a každému dají vlastní odstín.
Krok 2: Dej mu práci
Robot bez práce je jen socha. Před vybarvováním se zeptej: co tenhle vlastně dělá celý den? Robotí pes potřebuje známku na obojek a bláto na tlapách. Kuchyňský robot sbírá moučný prach a jednu čestnou skvrnu od kečupu. Vesmírné vozítko se vrací s vybledlými panely a rudým prachem v kolech. Práce ti prozradí, kam patří stopy používání. A právě stopy používání dělají ze stroje miláčka rodiny.
