Devět políček na jednom papíře a jediné pravidlo: políčko vybarvíš, až najdeš tu pravou věc. Opravdový žalud v opravdové dlani, a teprve pak dostane žalud na papíře svou hnědou. Víc podzimní bingo pro děti nepotřebuje, a z nedělní říjnové procházky je hra, která má cíl.
Funguje s tříletým klukem, který ještě neumí číst seznam, i s osmiletou holkou, která chce vyhrát. Vezmi si podložku s klipem, tři pastelky (oranžová, hnědá a zelená stačí skoro na všechno) a papír. Obrázek je hotový, když je hotová procházka.
Políčka níže jdou v pořadí, v jakém obvykle přicházejí na skutečné procházce: od těch, která máš vybarvená ještě před koncem ulice, až po ta, na která je potřeba štěstí.
Dvě karty: jedna do lesa, jedna do parku
První karta má devět lesních nálezů: dubový list, žalud, kaštan, šišku, šneka, pírko, bobule, houbu a louži. Druhá je do městského parku, s javorovým listem, lískovým oříškem, veverkou, pavučinou, ptáčkem, hladkým kamenem, rozvětveným klackem, žížalou a dešťovým mrakem. Vytiskni tu, která sedí k vaší procházce, nebo obě, z každé strany papíru jednu.
Ještě před koncem ulice: listy a žaludy
V říjnu bývá políčko s listem vybarvené hned v první minutě. Nech dítě rozhodnout, který list se počítá, a ať ho při vybarvování drží vedle papíru. Oranžová na papíře pak bude ta samá oranžová, kterou má v ruce. Žaludy přijdou na řadu všude, kde roste dub. Děti najdou jeden a najednou jich vidí čtyřicet.
Tahle první políčka jsou důležitější, než vypadají. Procházka, která začne dvěma vybarvenými políčky za pět minut, má rozjezd. A právě ten rozjezd dostane čtyřletou holčičku za lavičku, u které se jinak chce otočit.
Když se díváš pod nohy: kaštan, šiška, šnek
Prostřední políčka chtějí pomalejší krok a skloněnou hlavu. Kaštany vypadávají z ostnatých slupek a prázdná slupka je nález sama o sobě. Šišky leží pod jehličnany a šneci vylézají po dešti, na spodní straně listů a podél vlhkých zdí.
Tady začne dítě samo pročesávat zem. Předáš mu vedení a sám už jen držíš podložku.
Dívat se, nesahat: bobule a houby
Dvě políčka na lesní kartě mají jiné pravidlo. Bobule a houby se hledají jen očima a vybarvují se ve chvíli, kdy na ně někdo ukáže.
Spousta dětí má tohle pravidlo radši, než bys čekal. Políčko, které se vyhraje ukázáním prstem, je tak trochu tajemství.
Políčka pro štěstí: pírko a louže
Každé dobré bingo potřebuje políčka, která možná nepřijdou. Pírko je čisté štěstí: na některé procházce najdete tři, na většině žádné. Louže záleží na počasí posledních dvou dnů. Na parkové kartě hrají tuhle roli veverka a pavučina, a pavučinu nejsnáz uvidíš za mlhavého rána, kdy na ní visí kapky.
Po procházce nech tahle políčka prázdná, bez dramatu. Nedokončená karta je důvod vyrazit znovu příští víkend a drží hru poctivou. Kdyby bylo každé políčko jisté, vybarvování by už nic nedokazovalo.
Co dalšího bys chtěl vybarvit?
Vyber nebo napiš nápad — otevře se v nové záložce.
Po procházce
Doma můžou nálezy, které smějí dovnitř (listy, žaludy, šiška, čisté pírko), rovnou na přírodní stolek, a článek o podzimním stolku ukazuje, jak ho postavit i s vlastními omalovánkami. Kartu připíchni vedle, jako záznam, odkud se každá věc vzala.
Příští neděli vyměň tři políčka. Přeškrtni ta, která byla moc snadná, list a žalud, a nech dítě do mezer nakreslit tři nové nálezy podle sebe: koňský kaštan, bukvici, červený šípek jen na dívání. Kartu, kterou si dítě samo upravilo, chce taky dokončit.














