Postav se v červenci vedle vzrostlé slunečnice. Dívá se na tebe shora. Stonek je drsný, listy velké jako tvoje dlaň a tvář je hnědý terč lemovaný žlutou. Většina dětí na chvíli ztichne. Pak se zeptá, jestli si jednu může utrhnout.
Slunečnice je dobrá první květina na vybarvování, z jednoduchého důvodu. Většinu svých barev ti totiž prozradí sama: žluté lístky, hnědý střed, zelený stonek. Tříleté dítě ji dokončí a je na sebe pyšné. V tom hnědém středu se ale skrývá víc, než dává najevo. Kdo zpomalí a podívá se zblízka, najde to.

Střed počítá
Podívej se na střed zblízka. Semínka neleží jen tak ledabyle. Sedí ve dvou řadách zakřivených čar, které se stáčejí ze středu ven a kříží se, jedna doleva, druhá doprava. Spočítej spirály na každou stranu a obvykle se dostaneš k číslům jako 34 a 55. To jsou sousedé ve Fibonacciho posloupnosti.
To pomalé, kroužící tažení je přesně to, co drží lidi u mandal. Tvář slunečnice je mandala, kterou si zahrada vypěstovala sama.


















