Tvoje jedenáctileté dítě dokončilo omalovánku s liškou před hodinou. Oranžová liška, zelená tráva, hnědé listí, každá mezera vybarvená, a přesto ti papír strčí přes stůl a řekne, že vypadá ploše. Vybarvení je v pořádku. Obrázku chybí jedna barva, kterou ještě nepoužilo, a ta leží na barevném kruhu přesně naproti lišce.
Mezi devíti a dvanácti lety tahle myšlenka konečně zapadne. Mladší děti umí odříkat, že „červená a zelená jsou protiklady", na jejich vybarvování to ale nic nezmění. Starší školáci začínají obrázek plánovat dřív, než se do něj pustí, přesně jak to popisuje vybarvování pro starší školáky, a doplňkové barvy jsou první plánovací nástroj, jehož účinek je hned vidět.
Naproti sobě na kruhu a test, který to dokáže
Doplňkové barvy jsou dvojice, které stojí na barevném kruhu proti sobě. National Gallery je popisuje jako barvy s největším vzájemným kontrastem a jmenuje tři základní páry, se kterými pracují malíři: červená a zelená, žlutá a fialová, modrá a oranžová. Jestli je barevný kruh ještě nový, začni u barevného kruhu jako mapy míchání a pak se vrať.
Pravidlo drží líp, když si ho starší školák může ověřit vlastníma očima. Tenhle test trvá asi minutu a pochází z exponátu pták v kleci v Exploratoriu:
- 1Vybarvi plný červený kruh velký asi jako mince doprostřed bílého papíru.
- 2Třicet vteřin se dívej na tečku v jeho středu a neuhni pohledem.
- 3Podívej se na prázdný bílý papír a chvíli počkej.
Na bílém papíru se vznáší modrozelený duch kruhu. Buňky oka citlivé na červenou se při upřeném pohledu přizpůsobí a ztratí část citlivosti, takže pár vteřin vypadá bílá jako bílá bez červené. Zkus to se zeleným kruhem a duch bude purpurový. Oko samo páruje každou barvu s jejím protikladem, a proto funguje všechno další.
Proč oranžová liška vedle modré víc svítí
Chemik Michel Eugène Chevreul převzal v roce 1824 barvírnu pařížské gobelínové manufaktury, mimo jiné kvůli stížnostem, že obarvená vlna vychází nerovnoměrně. Zjistil, že velká část potíží je v oku: stejná příze vypadá jinak podle toho, jaké barvy jsou kolem ní utkané. Nazval to simultánní kontrast a v roce 1839 o tom vydal knihu, kterou později četli i někteří impresionističtí malíři (Linda Hall Library).
Jeho pravidlo zkrátka zní: barva se zdánlivě posouvá k doplňkové barvě svého souseda. Vedle modré se oranžová posouvá k doplňkové barvě modré, a to je zase oranžová. Každá barva doplňkového páru tak dělá tu druhou ještě víc sebou samou.
| Pár | Vedle sebe | Kde to starší školák už viděl |
|---|---|---|
| Červená a zelená | Červená působí žhavěji, zelená svěžeji | Beruška na listu, plody cesmíny |
| Žlutá a fialová | Žlutá jako by zářila | Fialový krokus se žlutým středem, slunečnice proti večerní obloze |
| Modrá a oranžová | Oranžová vyskočí dopředu | Zlatá rybka v modrém akváriu, tygr na zastíněném sněhu |
Modrá a oranžová jsou navíc studená a teplá barva, takže tenhle pár dostává postrčení z obou stran, jak vysvětluje teplé barvy jdou dopředu, studené ustupují.
Tři úkoly, které jeden pár na obrázku zvládne
Zář. Vybarvi hlavní motiv jednou barvou a malou plochu hned za ním jejím protikladem. Pruh oblohy za hlavou, zem přímo pod tlapkami. Plocha ať zůstane malá, aby motiv zůstal tím nejhlasitějším na papíře.
Stín. National Gallery uvádí, že malíři barvili stíny doplňkovou barvou blízkého světla a že impresionisté to dělali hodně často. Na omalovánce to znamená: vystínuj oranžovou lišku lehkou vrstvou modré tam, kam padá stín. Smíchané doplňkové barvy směřují k šedé, takže to místo působí jako hlubší, klidnější oranžová. Přítlak a vrstvení jsou stejné jako u stínování pastelkami.
Akcent. Nech velký obrázek skoro celý v jedné barevné rodině a jednu malou věc dej do jejího protikladu. Zelená louka s jedním červeným papírovým drakem. Oko tam vždycky zamíří jako první.
Když se pár začne hádat
Dvě doplňkové barvy v plné síle, ve stejném množství a těsně vedle sebe většinou udělají obrázek hlasitým úplně všude. Nic nevynikne, protože vyniká všechno. Starší školáci, kteří ten trik právě objevili, dělají často přesně tohle, a je to dobrá chyba, kterou stojí za to jednou udělat.
Tři řešení v tomhle pořadí:
- Nech jednu barvu vyhrát. Zhruba tři díly jedné na jeden díl druhé.
- Ztlum jednu barvu lehkou vrstvou jejího vlastního protikladu.
- Nech mezi nimi tenký proužek bílého papíru nebo tmavou linku.
Jedna omalovánka pro každý pár
Tyhle tři omalovánky v sobě už každá jeden pár nesou. Berušky na stočeném listu chtějí červené brouky a zelenou naproti nim. Slunečnice viděná zespodu si říká o žluté okvětní lístky na jemně fialové obloze. Tygr ve sněhu dostane svůj oranžový kožich a světle modrá patří jen do sněhu, kam padá jeho stín.
Stejně funguje každý obrázek s jedním jasným motivem. Tímhle hledáním najdeš dobré:
Co dalšího bys chtěl vybarvit?
Vyber nebo napiš nápad — otevře se v nové záložce.
Příště změň jen jednu věc
Zpátky u stolu potřebovala liščí omalovánka jen dvě drobnosti: pruh modrofialového soumraku za ušima a trochu modré ve stínu pod ocasem. Další obrázek nech dítě vybarvit jako vždycky a ať změní jen jednu věc: jednu plochu pozadí v protikladu k motivu. Pak oba obrázky pověste vedle sebe a zeptej se, na který se dívá radši.







